Středověk

Ve vrcholném středověku se tanec stává společenskou záležitostí, začíná se lišit tanec lidový od tance, který tančí šlechta na hradech.

Od 13.století je tanec také součástí církevního divadla při pekelných scénách, kdy mají scény pomocí až akrobatického tance, hlouběji zapůsobit na diváka.

Od 14. století se setkáváme s druhem morality, prostřednictvím tanců smrti. Je to tanec kostlivců, vybírajících si své oběti, kterých se v tanci zmocňují. Motem bylo, na svou dobu velmi pokrokové: Memento mori - pamatuj na smrt, v níž jsme si všichni rovni.

V 15.století se tanec začíná písemně zaznamenávat, pro lepší zapamatování. V již renesanční Itálii se na dvorech začíná tanec považovat za věc reprezentativní a je velmi podporován. Ve městech vznikají tance cechovní a divadelní - tedy tance pro podívanou.